Obrázek všech prodejců, platí to samozřejmě i pro STAV-INVEST, dělají lidé v první linii - tj. prodejci. Jak na svou práci nahlížejí oni a proč ji dělají, o tom jsme si povídali s Jakubem Báčou. Obchoďákem, který do STAV-INVESTu (dále jen SI) nastoupil teprve těsně před covidem.
Jste poměrně čerstvý absolvent Karlovy univerzity – jaký obor jste studoval a s jakou vizí?
Celý můj studijní život se točil okolo map a geografie – nejdříve na Střední průmyslové škole zeměměřické v Hrdlořezech. Odtud jsem po maturitě zamířil na Univerzitu Karlovu a bakalářský obor Geografie a kartografie. Po jeho dokončení jsem své další studium nasměřoval do oblasti tvorby map a kartografie, což jsem plánoval i jako své budoucí profesní uplatnění.
Co se změnilo, že jste svou vizi opustil?
Zlom přišel během magisterského studia, kdy se mi celé studium začalo protivit. Jednak kvůli podobě a (ne)kvalitě výuky, a zároveň kvůli úplnému překopání osnov. Tím se celý obor najednou přesměroval do oblasti IT a programování. V důsledku toho jsem studium ukončil a začal hledat nové uplatnění ve světě práce.
Proč jste se rozhodl pro SI, který je svým zaměřením hodně daleko od studovaného oboru?
Má cesta do SI byla v zásadě souhrou několika náhod. Během studia jsem brigádničil jako skladník v eshopu s nábytkem, který sídlil v areálu naproti. O existenci firmy jsem tedy věděl. Když jsem pak s koncem studentských let přemýšlel nad dalším směřováním, zmínil se otec, že ve SI hledají prodejce – on sám je u firmy dlouholetým a věrným zákazníkem. Tak jsem zkusil zajít na pohovor. K mé velké smůle bylo místo prodejce již obsazené. Nicméně po pohovoru s vedoucím kbelské pobočky jsem dostal nabídku nastoupit jako obchodní zástupce. Prošel jsem si několika kolečky pohovorů s vedením firmy a nakonec v únoru 2020 nastoupil.
Co jste tehdy o střechách věděl?
Už jako kluk jsem rodičům v práci vypomáhal, jak jen se dalo. Tudíž jsem spoustu věcí letmo a podvědomě znal. To mi určitě pomohlo se vůbec zorientovat v základních pojmech. Navíc pro mě bylo velkým plusem i to, že jsem se mohl kdykoliv a na cokoliv optat doma. Kolikrát mi to ušetřilo zdlouhavé hledání a studování. I tak mi bylo jasné, že první měsíce budou plné učení se a studování, abych si osvojil alespoň potřebné základy.
Co všechno jste se musel doučit?
Jelikož jsem neměl žádné odborné ani obchodní vzdělání, musel jsem se doučit prakticky vše – od potřebné odbornosti a znalosti nabízeného sortimentu, přes teoretickou část oboru a příslušné normy, až po obchodní dovednosti a práci se zákazníky. Ve všem jsem byl úplný začátečník. První týdny tak byly dost hektické a náročné. Po prvním zaučení ve firmě a několika školeních jsem zničehonic seděl v ostrém provozu na prodejně. Kolikrát jsem ani nevěděl, co po mě zákazníci chtějí, a dělal jsem jednu chybu za druhou. Nicméně prvotní nátlak jsem nakonec ustál. Otrkal jsem se a doučil se vše potřebné. Po půl roce jsem tak již oficiálně mohl nastoupit na pozici obchodního zástupce.
Co přesně je náplní Vaší práce?
Mým hlavním úkolem je starat se o své zákazníky, kterými jsou primárně realizační a obchodní firmy. Tj. poskytovat jim veškerý možný servis v podobě zpracování nabídek a objednávek, zajišťování dodávek materiálu, odborného poradenství a samozřejmě řešení případných problémů a reklamací. To samé pak platí pro koncové zákazníky, kteří si materiál zajišťují sami anebo staví svépomocí. Nedílnou součástí práce jsou výjezdy do terénu a na stavby. Scházím se se zákazníky, oslovuji nové firmy a sleduji, co dělá konkurence. K tomu všemu patří ještě další řada zcela nepředvídatelných činností a situací, které mě denně potkávají.
Jaký máte vztah ke svým klientům?
Mé pracovní motto je takové, že každý zákazník si zaslouží maximální možnou péči a služby. Nedělám přitom rozdíl mezi koncovým zákazníkem, řemeslníkem či velkými stavebninami. Vliv na to má i má povaha, jsem dost svědomitý a velký puntičkář/perfekcionista. Proto se ke všem snažím přistupovat s maximálním možným nasazením a ochotou. Na jednu stranu mi to přináší spokojené zákazníky a dobré reference, na druhou stranu se mi to postupně vymstilo. Po prvním roce práce v SI se ze mě stal ukázkový příklad workoholika.
Jak k tomu došlo?
Po relativně klidných začátcích, kdy jsem se rozkoukával v obchodním procesu a fungování se zákazníky, začalo postupně přibývat zakázek i zákazníků. Tím se zvyšovala i celková časová náročnost. Ve snaze, dělat pro všechny vše na 100 %, jsem práci začal obětovat víc a víc času na úkor osobního života a volna. Nejdříve jsem zůstával na pobočce po konci pracovní doby, pak jsem si práci začal nosit i domů. Dělával jsem po večerech a nocích, pak taky přes víkendy. Zakrátko jsem už žil jen prací. Sice mě bavila, ale zároveň mě vyčerpávala. A to natolik, že jsem se postupně dostával na hranice svých sil. Dostat se z tohoto začarovaného kruhu přitom nešlo. Zákazníkům jsem se musel věnovat stále a řešit jejich potřeby. Nikoho jsem nemohl odmítnout s tím, že zrovna nemám čas nebo prostor. Nakonec mě to vše kompletně semlelo. Uvědomil jsem si, že pokud chci v této práci pokračovat a nezbláznit se, musím začít hledat východisko.
… našel jste jej?
Základem bylo si v hlavě srovnat, že opravdu nechci všechen svůj čas věnovat pouze práci. Že si musím najít určitou rovnováhu a hranice, kam až jsem v pracovním nasazení a vstřícnosti vůči zákazníkům ochoten zajít. Velkou pomocí mi v tomto byl vedoucí naší kbelské pobočky, Aleš Fabián. Díky svým zkušenostem mi dokázal poradit a poskytnout potřebnou podporu. Za to si ho velmi cením a děkuji mu. Začal jsem omezovat svoje pracovní nasazení mimo pracovní dobu, kupříkladu tím, že si zakazuji číst pracovní emaily po večerech či o víkendech. Přesto je to celé běh na dlouhou trať a spadnout zpátky do cyklu nekonečné práce je docela snadné. O tom jsem se už stihl přesvědčit…
Jak se dělá práce obchodního zástupce v době maximální inflace?
Situace na stavebním trhu byla poslední dva roky složitá a enormní růst inflace je takovým posledním hřebíčkem do rakve. Obzvláště se to týká koncových zákazníků, kteří měli v plánu letos začít stavět či si brát hypotéky. Velká část z nich od svých plánů upustila a rozhodla se vyčkat na ustálení situace a případný pokles cen. Tento fakt se začíná projevovat ve snižujícím se počtu poptávek či finančních limitech pro rozpočty. Ale i přesto je práce stále dost. Obchodu se daří a střechařina jako taková jede na plné obrátky. Situaci ale komplikují neustálé problémy a výpadky v dostupnosti materiálů a výkyvy cen, což trvá již od loňského jara a nejspíše ještě nějaký měsíc potrvá. Osobně očekávám postupný útlum až stagnaci trhu během letošního podzimu, kdy bude většina rozjetých staveb dokončena. Je otázkou, v jak velké míře bude pokračovat výstavba staveb nových. Necháme se překvapit…
Jako relativně nového člena týmu Vás ještě nepohltila rutina. Umožňuje Vám to vidět cesty ke zlepšování SI?
Možnosti ke zlepšení a rozvoji jsou vždy a všude. SI není výjimkou. Ostatně, tato motivace nás žene vpřed. Příkladem je klempířská výroba, která byla v době mého nástupu spíše doplňkovou činností. Nicméně s plně vybavenou dílnou a zkušeným klempířem se z tohoto odvětví postupně stala významná část našich služeb a prodejů. Co na SI oceňuji je, že většina změn a vylepšení je výsledkem kolektivní práce a jednání. Každý může kdykoliv přijít s jakýmkoliv podnětem a nemusí se bát říci svůj názor.
Jak vidíte svou budoucnost u SI?
Osobně doufám, že mě tu čekají ještě desítky let úspěšné práce a spokojených zákazníků. I přes náročnější začátky jsem se v tomto oboru našel. Práce mě baví a naplňuje. Ve firmě Stav-Invest jsem spokojený.
Rozhovor byl převzat z časopisu Střecha Speciál Revue.
